Slovníček pojmů

Jednotlivá hesla (tučně) na sebe vzájemně odkazují. Za názvem hesla je uveden v závorkách německý a latinský termín. Menším písmem je uvedena etymologie.

 

Alod (Alodium) (Allod)

ze st. ger. all = vše, ódh = majetek

Svobodný statek, s nímž mohl vlastník nakládat zcela volně (narozdíl do léna). Původně nezatížený ani daněmi.

Ascendentní

z lat. ascendere = stoupat

V genealogii směr od potomků k předkům.

 

Bába porodní (Hebamme) (obstetrix)

Porodní asistentka. Od raného novověku snaha o vzdělávání bab, první zkoušky na Karlově univerzitě r. 1651. R. 1748 zákon o povinných zkouškách. Bába zkoušená (geprüfte) znamená diplomovanou specialistku. Od r. 1789 se objevují v matrikách narození. Od r. 1813 je tento údaj povinný.

Baráčník

viz Domkář

 

Berní rula (Steuerrolle)

ze st.čs berně = daň

První úplný daňový soupis nemovitého majetku (katastr) na poddanské půdě (rustikál) v Čechách (krom Chebska) z r. 1654. Vznikla z potřeby řešit rozpor mezi skutečným stavem poddaných a daňovou povinností po 30. leté válce. Na Moravě existovaly obdobné soupisy zv. Lánové rejstříky. Na berní rulu navazuje Tereziánský katastr.

Burmistr (Bauermeister)

viz Purkmistr

 

Čeledín (Chasník, Pacholek) (Knecht)

Zaměstnanec ve služebném postavení. Za práci bral stravu a ubytování, případně i plat. Člen čeledi. Většinou se rozlišovaly dva “hodnostní stupně”: Tzv. Velký čeledín (Knecht) a Malý čeledín (Megt). První byl služebně starší, druhý mu musel být k ruce. Nízké postavení měl také podomek. Čeledínu se někdy říkalo holomek, v užším slova smyslu je to však čeledín pracující v panských konírnách. Holomci nebydleli s ostatní čeledí v ratejně, ale v holomčí světnici a nepodléhali šafáři, nýbrž štolmistru.

 

Čeleď (Čeládka) (Gesinde)

Nemajetní a málo kvalifikovaní námezdní zaměstnanci v zemědělství, obecněji zaměstnanci ve služebném postavení. Pracují buď na gruntě u sedláka, nebo v některém podniku vrchnostenského velkostatku, nejčastěji v poplužním dvoře. Na gruntě podléhají sedlákovi, na velkostatku šafáři. Na poplužním dvoře bydlí v čeledníku (ratejně), na vesnickém statku spí často ve chlévě. Do čelední služby se posílají sirotci, ale i děti a mladiství selských rodičů. Dolní věková hranice pro vstup do služby vpodstatě neexistovala, husopasem se mohlo stát i čtyřleté děcko. Čelední služba se řídila čeledními řády, které platily až do 19. století. Pro čeleď platil faktický celibát. Později odvozené slovo Gesindel počeštěně Ksindl označuje osoby asociální a nekultivované, do jaké míry za to může pověst vesnického proletariátu, nechám na čtenáři.

 

Čtvrtláník (Viertler, Viertlerhufner)

Majitel polností o výměře 1/4 lánu.

 

Descendentní

z lat. descendere = sestupovat, descendant = potomek

V genealogii směr od předků k potomkům.

Děvečka (Magd)

Zaměstnaná ve služebném postavení. Za práci brala stravu a ubytování, případně i plat. Členka čeledi. Většinou se rozlišovaly dva “hodnostní stupně”: Tzv. Velká děvečka (Magd) a Malá děvečka (Mädchen). První byla služebně starší, druha jí musela být k ruce.

 

Dominikál (Dominikalland)

Dominus (lat.) = pán
Vrchnostenská půda pod přímou správou vrchnosti, její obhospodařování zajišťovali buď nájemní dominikalisté (k pronajatému majetku měli jen právo požívací, narozdíl od dědičného práva a práva na zcizení u rustikalistů) , nebo vrchnostenský velkostatek. Až do novověku nepodléhala zdanění (berni). Pozice dominikalistů tak byla sice nejistá, ale nemuseli platit daně a nebyly tu žádné veřejné povinnosti (protože od nich byla šlechta také osvobozena). O nemovitosti na dominikálu se musela starat vrchnost, takže vyhořel-li někomu dům, vrchnost jej musela opravit na své náklady. Ke zlepšení majetkového práva na D. došlo na panstvích, kde byla přijata raabizace. Půda pronajatá sedlákům se nazývá rustikál.

Domkář (Baráčník, Zahradník) (Häusler, Gärtler)

Majitel domku a žádné nebo jen velmi malé výměry půdy, která nestačí k obživě. Není pravým osedlým, většinou tak není veden v urbáři, pokud neměl kus půdy ze které odváděl důchod. Živil se řemeslem nebo námezdní prací.

 

Domovské právo (Heimatrecht)

Právo na pobyt v obci a později na důchodové či chudinské zaopatření. Získávalo se dědičně, sňatkem nebo získáním úřadu. Zákon o D. p. (1863-1948).

 

Domovský list (Heimatschein)

Úřední potvrzení domovského práva k určité obci.

 

Emfyteutické právo (německé právo, dědičné právo, purkrechtní právo, zákupní právo)

(Burgrecht, Erbrecht, Kaufrecht) (ius emphyteuticum, ius theutonicum, ius hereditarum, ius emtionis)

Ve 13. století došlo v českých zemích k mnoha zásadním změnám, k těm nejvýznamnějším patří zakládání měst a kolonizace. Tyto jevy spolu úzce souvisí. Zakládání nových sídel se provádělo na základě nového práva přišlého spolu s Němci do střední Evropy. Města a jejich obyvatelé získali řadu svobod a privilegií. Poddaní na venkově zdaleka takových výhod nedosáhli, ale podobně jako měšťané s panovníkem, uzavřeli se svou vrchností písemnou smlouvu (hamfešt, handfeste), která stanovila jejich práva a povinnosti. Tato analogie vedla k tomu, že se pro E. p. používal také termín právo městské (Burgrecht), česky purkrecht (knihy purkrechtní víz gruntovní kniha). Název německé právo neznačí nutně přítomnost Němců, jelikož se pro svou výhodnost rychle šířilo a vrchnost jej zaváděla i ve vesnicích již existujících, stejně jako získala status měst i starší sídliště. Smlouva byla výhodná pro obě strany. Poddaní získali dědičné právo k majetku (dědičný nájem, pacht), který drželi a za to museli odvádět každoroční plat v mincích (úrok), což významně přispělo k rozvoji peněžní ekonomiky. Kromě úroku museli odvádět ještě naturálí dávky. Robota původně nebyla součástí této smlouvy. Naopak výhodou e. p. bývalo osvobození od veřejných robot (státních). Za určitých podmínek mohl hospodář svůj grunt zcizit (prodat, vyměnit. odkázat), nesmělo však být porušeno majetkové právo, které měla vrchnost. Součástí emfyteuze byl i slib člověčenství (poddanství), tedy věrnosti a poslušnosti. V 18. a 19. století se v dobových pramenech setkáváme s pojmem emfyteutizace, čímž se myslí raabizace.

 

Familiant

z lat. familia = rodina

Nájemce panské půdy (dominikál) s dědičným právem nájmu (18. století po raabizaci), místo robot odváděli peněžitý nájem.
Zvláštním případem byl tzv. Židovský familiant definovaný podle familiantského zákona (1726-1849), který zaváděl drastickou depopulizační politiku vůči židům. Familiant byl v tomto případě žid, který měl právo založit si rodinu (vždy prvorozený syn), ostatní se nesměli ženit a byli tak nuceni většinou k emigraci, pokud nechtěli čekat, až se “uvolní místo”.

 

Fojt (Vogt, Voigt)

z něm.

viz Rychtář

 

Frejmark (Freimarkt, Tausch)

Vzájemná výměna usedlostí mezi dvěma hospodáři.

 

Genealogie (Genealogie, Ahnenforschung)

z lat. genus = rod

je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Osobní a účelový výzkum mimo vědeckou obec se nazývá rodopis.

 

Generace (Pokolení) (Genealogie, Geschlecht)

z lat. generare = rodit

V genealogii stupeň na přímé linii, tj. mezi předky a potomky. Počet stupňů na linii odpovídá počtu porodů. Např. má babička je ve 2. generaci ode mě (porodila mou matku a ta mě)

 

Grunt (Grundt)

z něm. Grund = půda

Pojmem grunt se často myslí celek majetkové držby včetně polností (v tomto se kryje s původním významem termínu osedlý). Selský statek se skládal z hospodářských budov (sýpka, stodola, chlév, popř. ještě stáj) a z budov obytných (velké statky měly samostatný výminek). Podle uspořádání a velikosti můžeme rozlišovat různé dispozice: jedno až čtyřtraktová usedlost podle počtu traktů (řada budov stojících za sebou po jedné straně dvora). Termín grunt se objevuje po kolonizaci a zavedení emfyteutického práva. Až do zrušení poddanství roku 1848 patřil vpodstatě každý grunt vrchnosti (výjimkou jsou svobodníci) a hospodář byl pouze dědičným nájemcem, který však mohl grunt zcizit (prodat, vyměnit, odkázat). Prodej se děje na základě kupní smlouvy a je zapsán do gruntovní knihy. Cena gruntů se dlouho udržuje stejná, nedojde-li k nějaké významné změně. Nový kupec musel ihned zaplatit závdavek a zbytek ceny doplatil dědicům předchozích majitelů (nápadníci) postupnými ročními splátkami zvanými vejrunky. Do roku 1787 dědil grunt vždy nejmladší syn, poté nejstarší. Ostatní sourozenci se vypláceli, ale to mohlo trvat několik let. Kdo chtěl peníze hned mohl prodat svůj podíl záduší (nadání kostela) nebo podílovým spekulantům, ovšem za mnohem nižší cenu. Grunty menší 40 měřic (7,67 ha) se nesměly až do roku 1868 dělit a i u větších to byl problém. Vrchnost se totiž obávala, že by rozdělením gruntu vznikly příliš malá hospodářství, která by se neuživila a tím pádem by vrchnost přišla o své příjmy. Každý hospodář musel podle velikosti gruntu (lánu) odvádět plat v penězích (úrok), naturální dávky a robotovat. Pozdější užívání pojmu se vztahuje spíše jen na selské statky, ale gruntem mohla být nazvána jakákoliv usedlost na rustikálu zapsaná v gruntovnici.

 

Gruntovní kniha, Gruntovnice (Grundbuch)

Soupisy právních poměrů jednotlivých poddanských (rustikál) nemovitostí zejména v oblasti majetkového a rodinného práva. Nejčastější jsou tak zápisy o prodejích a dědictvích, které se rovněž pořizují formou kupní smlouvy. Jejich význam však zdaleka přesahuje oblast práva, protože jsou jedinečným dokladem sociálních poměrů na venkově. Jde o typickou instituci českého práva rozšířenou hojně od 16. st, tedy v době kdy šlechta začíná sama podnikat a potřebuje přesnější evidenci. Navazují na českou tradici vedení veřejných knih (zemské desky, městské knihy). Původcem gruntovnic je vrchnostenská kancelář, v rámci jednoho panství se knihy dělí podle obcí  zápisy se dělí podle jednotlivých usedlostí. Zápisem vešlo majetkové právo v platnost, jde vlastně o písemné zachycení ústní smlouvy.  Někdy se používá termín trhové nebo purkrechtní knihy (registra), ty však obsahují pouze zápisy o prodejích a koupích. 1848 převedeny na pozemkové knihy (zrušen rozdíl mezi panskou a poddanskou půdou). Šlechta měla majetky zapsány v Zemských deskách.

 

Chalupník (Chalupner, Kleinbauer, Kothsaß, Beisaß, Söldner)

Menší osedlý, který držel dům (chalupu) a měl podíl na půdě lánové (rustikální). Většinou se chalupníkem rozuměl osedlý s půdou od 1/8 do 3/8 lánu. Naši předci si však nepotrpěli na přesné vymezování. Chalupník mohl prakticky držet víc půdy než malý sedlák. Někdy se rozdělovalo nikoli podle množství půdy, ale podle potahu – vzato z panského pohledu. Sedlák měl celý potah se kterým robotoval (dva koně nebo dva voli). Chalupník nebyl potažník, nebyl tak efektivní robotník.

 

Chasa (Handwerkspursch)

Chasa je někdy užívána jako další název pro čeleď, v dalších slovanských jazycích má spíše kriminální a vojenské konotace. Chasa však označuje ještě docela jinou skupinu “zaměstnanců”. Chasníci byli totiž řemeslní pracovníci, na vesnici vetšinou ve větším výrobním provozu jakým byl mlýn, hamr nebo kovárna. Pokud bylo chasníků více dělili se na učedníky a zkušenější tovaryše. Za práci brali většinou jen stravu a byt, jejich hlavním ekonomickým ziskem byla know-how.

 

Jitro (Morgen, Joch)

Plošná míra. Plocha, kterou sedlák obdělal od jitra do večera. Původem německá míra. U nás pd 18. století používáno rakouské jitro 5 754,642 m².

 

Josefinský katastr (Josephinischer Kataster)

Katastrální operát ustavený patentem Josefa II z r. 1785 navazující na Tereziánský katastr. Jako 1. vycházel ze skutečných měření, nikoli pouze z daňových přiznání jako předchozí katastry. Nerozlišoval rustikál a dominikál, takže byl na nátlak šlechty odvolán Leopoldem II r. 1791. Tento stav byl však neudržitelný. R. 1792 byl proto přijat kompromisní tereziánsko-josefinský katastr, který byl nahrazen až Stabilním katastrem.

 

Kšaft (Testament)

z něm. Geschäft = věc, živnost, obchodní transakce
Závěť

Korec (Strych) (Strich)

Původně objemová později i plošná míra odvozená od množství osiva potřebného k výsevu. Míra jak už bylo zvykem nejednotná s mnoha lokálními variantami. V Litomyšli např. 1 korec = 93 litrů. Staročeský korec plošný měl 8112 čtverečních loktů českých, tj. asi 28,5 arů. Většinou dva české korce vycházely na jedno vídeňské jitro. Podle rozdílu mezi korci sutými a korci plošnými se pozná bonita půdy. U dobré půdy stačilo k výsevu jednoho plošného korce méně než jeden plný korec sutý. U špatné chudé půdy je tomu naopak. Velikost lánů tak může být značně proměnlivá, počítá-li se především podle objemu. Pokud se udává velikost lánu v korcích, myslí se tím proto vždy jen orná půda (určená k osevu).

 

Lán (Hufe, Laan/Lahn)

Lán není ani tak plošná míra jako majetkoprávní resp. berní jednotka (díl rustikálu). Rozdělení vesnice na lány vzniklo u nás za kolonizace během 13. a 14. století. Ve středověku se dělily na královské, panské, kněžské, selské atp., každý o jiné výměře. Přesnější údaje o rozloze lánu máme však teprve od raného novověku (od Berní ruly), kdy už byly původní lány poněkud deformované. Přitom se dlouho uvádí pouze výměra orné půdy, skutečná plocha byla tedy větší. Do lánů se také nepočítá půda obecní a půda v držení podsedků. Nejmenším dílem lánu je osmina (půl čtvrtě). Velikost lánu však nikdy nebyla jednotná. Mohlo se stát, že půllán byl někde větší než celý lán nebo naopak, že čtvrtlán byl někde značně menší než čtvrt sousedního lánu celého. Počet lánů (celých i částí) se většinou ve vsi nemění.

 

Láník (Celoláník) (Ganzlahner, Laaniger)

Sedlák, majitel polností o výměře jednoho lánu.

 

Lánové rejstříky

První úplný daňový soupis nemovitého majetku (katastr) na poddanské půdě (rustikál) na Moravě. Navazuje na starší soupis český tzv. Berní rulu. Lánové rejstříky jsou dva. První byl vyhotoven r. 1657, ale pro nepřesnost bylo provedena druhá vizitace, ukončená r. 1679

 

Lokátor (Lokator) (Locator)

byl středověký podnikatel a developer, který organizoval založení nové vesnice během kolonizace. Většinou to byl drobný šlechtic. Prostředkoval smluvní vztah mezi vrchností a osadníky (hamfešt, emfyteutické právo). Většinou musel vrchnosti zaplatit návod, musel sehnat osadníky (z německých oblastí se však přesouvaly i celé vesnice), rozměřit plužinu a vymáhat stanovené platy. Za to dostal řadu výhod a privilegií. Často se L. stal rychtářem, mnohdy doživotním (Sev. Čechy, Morava). Dostal do užívání největší usedlost s jedním až pěti lány, z nichž sám nic neplatil (ale měl stejné právo jako ostatní, tj. purkrecht). Míval dovoleno zřídit si krčmu, mlýn, lázeň, kovárnu, řeznictví nebo jinou živnost. Jakožto rychtář vykonával omezenou soudní pravomoc a měl tak příjem ze soudních pokut.

 

Matrika (Register)

z lat. matrix = matice

Matriky jsou úřední veřejné knihy, v podobě jmenných seznamů pro potřeby právní evidence obyvatel. Původně pouze církevní agenda. Jejich vedení nařízeno Tridentským koncilem r. 1563. U nás od konce 16. století. Později se stávají součástí světské správy. Existují 3 typy matrik: narození, oddaných a úmrtí.

 

Mrtvý bod (Toter Punkt)

Genealogický termín označující hranici v pátrání, kterou pro nedostatek pramenů nelze překonat.

 

Nápad

Dědický podíl na gruntě. Podílník se nazýval nápadník.

 

Návod (podací) (Anleit) (Arrha)

V době kolonizace (13. století), to byla suma v hotovosti vyměřená podle počtu lánů, kterou musel lokátor zaplatit vrchnosti při zakládání nové vesnice.

 

Ohlášky (Aufgebot, Aufbiet(h)ung)

Svatební ohlášky byly nařízeny r. 1215 IV. lateránským koncilem. Šlo o právní pojištění bezúhonosti sňatku. Ten mohl být ohrožen existencí různých překážek, většinou blízkým příbuzenstvím. Vzdálenější příbuzenství se promíjelo biskupským dispensem. Předepsány byly troje ohlášky a zapsány do zvláštní knihy ohlášek.

 

Onomastika (Namenforschung, Onomastik)

ze st. řec. onoma = jméno

Věda zkoumající původ a význam vlastních jmen. Pro rodopisné účely se nejčastěji využívají její 2 disciplíny: toponomastika – věda o vlastních jménech zeměpisných míst a antroponomastika – věda o jménech osobních.

 

 Osedlý (Insasse)

Jednak držitel (nájemce vrchnosti) lánové půdy (rustikálu), za druhé berní jednotka, protože každý osedlý odváděl důchod svému pánu (pouze v Čechách, na Moravě se počítalo podle lánů). Do osedlých se počítají sedláci a chalupníci, ne už podsedci. Domkáři a baráčníci se někdy počítají, protože mají v držení domy, ale praví osedlí to nejsou, jelikož rozhoduje držení lánové půdy.

 

Plužina (Flur)

Veškerá orná půda v jedné vesnici, většinou svým uspořádáním navazovala na půdorys vesnice. Podle toho rozlišujeme typy plužin: bloková rozdělená do stejných bloků nepravidelného tvaru, traťová rozdělená na dlouhé a úzké tratě (lány) a záhumenicová rozdělená do širokých rovnoběžných pásů začínajících za humny každého stavení a táhnoucích se k okraji katastru. Traťová a záhumenicová plužina se někdy kombinovala (tzv. délková plužina. Poslední variantou je nepravidelná a rozptýlená úseková plužina uplatňovaná v horských oblastech.

 

Poddanství (Člověčenství) (Erbuntertänigkeit)

Dědičný právní vztah v lenním systému (manské soustavě) mezi leníkem a poddaným (manem). Existují však zásadní rozdíly mezi poddanstvím šlechty vůči panovníku a poddanstvím obecného lidu vůči šlechtě. Šlechtické léno (dominikál) bylo svobodné, jeho držitel nemusel svému pánu (panovníkovi) nic platit, místo toho sliboval svou věrnost, což znamenalo především vojenskou podporu a dvorskou službu. Sedláci ze svého “léna” většinou (krom rychtářů a svobodníků) museli svému pánu platit úrok, odvádět dávky v naturáliích a byli mu povinni robotou. Lenní pán vykonával nad svým lénem legislativní, exekutivní a soudní moc a to jak svou tak veřejnou, protože zastupoval stát.

 

Podomek (Hausdiener, Hausknecht)

Čeledín, který se staral o údržbu domu. Měl v čeledi nízké postavení.

 

Podruh (Miet(h)mann, Inwohner, Inmann, Einwohner, Hofer)

Nájemník bydlící u sedláka v tzv. podruží (nájmu). Zpravidla také u sedláka pracoval. Nemuselo jít o cizého člověka, ale o sedlákova příbuzného, který sám neměl nemovitý majetek. Více v mém článku tady.

 

Podruží (Hausgesinde)

Majetkoprávní instituce vesnického nájmu. Podruzi bydleli u sedláka a za to mu odváděli nájem nebo mu platili svou prací. Nebyli však přímo v podřízeném postavení.

 

Podsedník (Podsedek, Podsedker)

Nájemník, který měl od sedláka pronajatou část polnosti, zahrady nebo louky. Nedržel půdu bezprostředně od vrchnosti, ale od obce nebo sedláka, vrchnosti tedy ani neplatili. De facto poddaní poddaných. Jako nájemníci nebyli osedlými (leda nepravými osedlými, pokud jim patřil alespoň dům – v tom případě šlo o domkáře a baráčníky, kteří se nájmem půdy stali podsedky). Pokud podsedkovi nepatřil ani dům, kde bydlel, nepočítal se mezi sousedy (tj. mezi členy obce, “občany”) a neměl jejich práva. Na druhou stranu narozdíl od domkářů mohli mít půdu, která jim umožňovala samostatné hospodaření.

 

Poplužní dvůr (Meierhof) (praedium)

byl hospodářský komplex vrchnostenského velkostatku. Zpravidla to byl největší provoz. Využíval dominikální půdy (jeden dvůr hospodařil ca. na 5 lánech, u velkých pantví až 10) a původně sloužil k zajištění potravin pro šlechtickou rezidenci, později také k produkci (zejména obilí) na odbyt. Někdy vrchnost P. d. pronajímala soukromým správcům. Podobně jako selská usedlost sestával z hospodářských budov (stodoly, sýpky, chlévy, stáje, maštale, komory ke skladování) a z obytné části (ratejna, obydlí šafáře) většinou uspořádaných do čtverce kolem dvora. Narozdíl od selských statků byly však hospodářské budovy větší a výstavnější, naopak obytné budovy byly malé a nedůležité. Přímou nebo dislokovanou součástí dvora bývaly ovčíny, o které se nestaral šafář, ale ovčácký mistr. Práci na dvoře zajišťovala vlastní čeleď, ale po třicetileté válce se hojně užívalo roboty.

 

Poustka (Ödung)

Opuštěná a neobhospodařovaná usedlost, kterých bylo hlavně po třicetileté válce hodně. Cena takového gruntu byla snížená, protože byl bez dobytka a vybavení (svršků) a často také ve špatném stavu. Vrchnost se po třicetileté válce snažila tyto poustky pokud možno obsadit, protože fungující usedlost znamenala příjem platů, dávek a pracovní síly (robota). Byla to doba velkých majetkových změn na všech úrovních. K selskému statku mohla přijít rodina chudších rolníků, nebo dokonce bezzemků. Na druhou stranu na toho, kdo poustku převzal, čekala pěkná dřina a nějaký zisk z toho mívali až potomci.

 

Pozemková kniha (Grundbuch)

Úřední knihy evidující nemovitý majetek, vedené okresními soudy. Navazují na gruntovní knihy po zrušení roboty r. 1848.

 

Příjmení (Familienname)

Dědičné (po otci) druhé jméno (rodové). Zákonně ustaveno r. 1786.

 

Příjmí (Nachname)

Volné druhé jméno neboli přízvisko, sloužící k rozlišení osob stejného jména před zavedením příjmení. Jeden člověk mohl mít několik příjmí buď během času nebo najednou. Např. Komenský je příjmí (narozený nebo žijící v Komni).

 

Přímá linie (Linea recta)

je příbuzenské spojení mezi přímými předky a potomky, tedy ve vztahu rodič – dítě. Podle směru rozlišujeme, jestli je to vzestupná ascendentní linie, nebo sestupná descendentní linie. Nejčastěji se zvláště u šlechty setkáváme s otcovskou přímou linií, která sleduje pouze přímé mužské předky (vazby syn-otec). většinou se zahrnutím matky/manželky.

 

Půlláník (Halblahner, Halbhufner)

Sedlák s držbou polností o výměře 1/2 lánu.

 

Purkmistr (Bürgermeister)

Předseda městské rady (konšelů). Na vesnici se mu říkalo burmistr (Bauermeister) a předsedal obecní radě.

 

Purkrecht (Burgrecht)

Dědičný pacht, zákupní právo. Více viz emfyteutické právo.

 

Raabizace (R. soustava, R. robotní svod, R. emfyteut) (Raabschen System)

Pozemková reforma vypracovaná Fr. Ant. Raabem. Navrhoval zrušit velkostatky na komorních panstvích (státních), ty rozdělit mezi poddané a namísto roboty převést na odvádění peněz (reluice). Protože velikost nových statků měla odpovídat potřebám jedné rodiny, ujal se pro nové osadníky název familianti. V Čechách zkoušena od r. 1775 na bývalých jezuitských statcích. R. 1783 nařízena na všech komorních (státních) statcích, jinde se reformu nepodařilo prosadit. Šlechta mohla R. přijmout, ale stalo se tak pouze na pár panstvích, stavěli se proti ní vrchnostenští úředníci, kteří by přišli o práci. R. byla vlastně novou kolonizací, u nás bylo založeno asi 100 raabizačních vesnic. Stejně jako dříve sedláci na rustikálu, získali noví familianti na dominikálu dědičné právo. Pro analogii s kolonizací se R. nazývala v dobových pramenech též emfyteutizace a familiantům se říkalo emfyteuti. Neplést ovšem s emfyteutickým právem středověkým.

 

Reluice

nahrazení naturálních dávek nebo roboty peněžním platem (viz raabizace).

 

Robota (Frondienst, Robot/Robath)

ze st. čes. robotovat = pracovat

Bezplatná služebná povinnost osedlých vůči vrchnosti nebo státu (veřejné roboty se používaly především k výstavbě infrastruktury). Za robotu se nedostával plat, ale vrchnost musela zajistit stravu. Ve středověku bylo roboty málo a vesnice založené na emfyteutickém právu byly navíc od veřejných robot osvobozeny, což se však neudrželo. Jakmile začíná šlechta sama podnikat, potřebuje mnohem více pracovní síly a roboty se zvyšují. Drastický nárůst robot přišel po třicetileté válce, kdy byla země zplundrovaná a vrchnost si vymýšlela nové roboty, bez ohledu na předchozí právní situaci. Před ní se muselo z jednoho lánu robotovat asi 4-12 dní ročně, na konci 17. století se muselo robotovat až tři dny v týdnu, během žní i pět! Robota se rozlišovala podle vybavení hospodáře, kdo měl potah musel vykonávat robotu potažní (orat, jezdit s vozem), což obnášelo také tzv. daleké fůry (vozit panské zboží do odbytišť). Kvůli nadměrné robotě vypukla řada selských povstání a panovníci se situaci snažili zmírnit vydáváním robotních patentů, které však poddaným moc nepomohly. Robota se netýkala přímo hospodářů, ale jejich statků (množství roboty se určovalo z lánu). Sedlák sám nebyl povinnen robotovat, musel jen splnit “pracovní dodávky”, pokud měl čeledína, mohl poslat jeho. Později nahrazována platbami (raabizace). 1798 přijat zákon o výkupu z roboty, s dohodou o výkupu však musela souhlasit vrchnost, sedlák sám se vykoupit nemohl. V čs. zemích zrušena až roku 1848.

 

Rodokmen (Stammbaum)

Genealogický graf zobrazující descendentní patriarchální přímou linii rodu. Rodokmen pokračuje vždy a pouze legálními mužskými potomky. Ženy se doplňují jen jako dcery a manželky. Zaznamenávají se tak všichni mužští potomci (i když změnili jméno) a jejich manželky. Všechny dcery do první generace a jejich manželé, ale jejich děti už ne. Naopak děti neprovdaných dcer se počítají (patří otci jejich matky, ne vlastnímu otci). Nemanželské děti mužů a adoptivní děti se nepočítají.

 

Rodopis (Sippenkunde)

Osobní genealogický výzkum.

 

Rozrod

Kompletní genealogický graf zobrazující descendentní přímou linii rodu. Zahrnuje všechny přímé potomky a jejich potomky, muže i ženy. Zaznamenávají se i děti nemanželské, ne však adoptivní.

 

Rustikál (Rustikalland)

Rusticus (lat.) = sedlák

Poddanská půda. Nikoli však půda patřící poddaným, ale jim svěřená a pronajatá. Rozdělena na lány. Půda v přímé režii šlechty se nazývá dominikál.

 

Rychtář (Fojt, Šulc, Šoltys) (Vo(i)gt, Richter)

Vrchnostenský správce vesnice se soudní pravomocí. Držel a obýval tzv. rychtu, dům s různými berními a hospodářskými úlevami.

 

Sedlák (Bauer)

Větší osedlý, který držel grunt a měl podíl na lánové půdě (rustikální). Většinou se sedlákem rozuměl osedlý s půdou od 1/2 lánu. Někdy není určující celková výměra půdy, ale vlastnictví potahu (měl dva koně nebo dva voly). Sedlák byl tedy potažník, osedlý povinný potažní robotou. Sedláci byli sousedi, obyvatelé obce s určitými právy. Ať už právně nebo majetkově tvořili sedláci venkovskou elitu.

 

Stabilní katastr (Franziszeischer Kataster)

Byl první opravdu moderní soupis půdy v celém Rakouském císařství založený na přesném měření (odtud jeho název, díky své přesnosti měl platit už trvale). Vznikl kvůli nepřesnostem v předchozím tereziánsko-jozefinském katastru a různému zdanění rustikálu a dominikálu v době, kdy byl již rozdíl mezi panskou a poddanskou půdou zrušen. Přípravy byly zahájeny v r. 1806 a legislativně byl katastr zaveden patentem z r. 1817. U všech pozemků se evidovala velikost, poloha a bonita. Z mapového operátu později vznikly první katastrální mapy na našem území (v měřítku 1:2880)

 

Střen (Probant) (Proband)

Výchozí osoba v genealogickém grafu. Buď se jedná o potomka, od nějž určujeme jeho předky (získáme vývod), nebo o předka, o nějž sledujeme jeho potomky (získáme rodokmen či rozrod).

Svobodník (Dědiník) (Freysasse)

Svobodný sedlák, který dědičně držel svobodnou půdu (alod) a mohl mít řadu dalších privilegií (např. honební, várečná atp.), ale i zvláštních povinností (např. vojenská) Právně patřil vlastně k drobné šlechtě (byl zapsán v Zemských deskách), ze které nejspíše vzešel (výjimečně mohlo jít o propuštěného poddaného – viz výhost). V Čechách se svobodníci vyskytují zejména na Podblanicku, jinde byli často pod tlakem šlechty donuceni k poddanství. Se zánikem poddanství r. 1848 splývají s ostatním venkovským obyvatelstvem. Z genealogického hlediska představují svobodníci v rodokmenu určitou výhodu, protože pro ně existují starší písemné prameny, než pro obyčejné poddané.

Svršky

Movité vybavení statku, především pluh, brány, nářadí a výrobky ze železa.

Šacuňk (Schätzung)

Ocenění nemovitosti dohodnutým odhadem a zároveň majetkový soupis včetně příslušenství (svršky). K šacuňku dochází v případě, kdy na gruntě nastala nějaká změna a určení ceny nemovitosti nebylo uvedeno v kšaftu nebo se na ní dědici nedohodli.

Šafář (Schaffer)

-z něm. Schaffer = pastýř

Správce poplužního dvora. Dohlížel na veškeré hospodářství a hlavně úkoloval čeleď. Manželka šafáře šafářka pomáhala s živočišnou výrobou (především produkce mléka) a starala se o stravování čeledi, zvlášť dohlížely na chování děveček. Obydlí šafáře sousedilo s ratejnou (čeledníkem), sestávalo z komory, kuchyně a sklepa k uchování mléka (mlíčnice, chládek), ochlazovaným studánkou nebo průtokem pramínku. Kuchyně měla narozdíl od těch selských větší počet nádobí, hlavně měděného, protože šafářka vařila nejen pro čeleď, ale v sezoně také pro nádeníky.

Tereziánský katastr (Theresianische Kataster)

Daňový soupis nemovitého majetku (katastr) na poddanské půdě (rustikál) v Čechách zavedený za vlády Marie Terezie. Aktualizace Berní ruly. Existují dva tereziánské katastry. 1. z let 1741-1748 (též 3. berní rula), 2. z let 1748-1757 (též 4. berní rula). 2. T. k. obsahuje soupis jak rustikálu, tak dominikálu. Pro Moravu je znám jako Rektifikační akta (aktualizace Lánových rejstříků). Ojediněle docházelo k tvorbě mapových podkladů, které však nebyly jednotné. Na T. k. navazuje Josefinský katastr.

 

Urbář (Urbar)

ze st. něm Urbar = výnos

Úřední kniha evidující seznam poddanských povinností vůči vrchnosti (buď dávky nebo robota). Existují dva druhy urbářů, které mohou splývat. Buď jde o soupis povinností celé obce nebo konkrétních poddaných v té které obci.)

 

Úrok (ourok) (Zins) (census, tributum, pensio)

peněžní plat odváděný každoročně vrchnosti jakožto nájem za dědičné užívání půdy. Jeho výše se počítala z lánu ale byla značně rozmanitá. Domkaři, podruzi a další bezzemci proto nic neplatili. Ve středověku se platilo kolem půl hřivny stříbra za lán, v novověku kolem kopy grošů. Nejdříve se platil jednou ročně na sv. Martina, později se ustálila dvojí splátka, polovina na Sv. Jiří (24. dubna) a druhá polovina na Sv. Havla (16. října). Výše úroku se po staletí neměnila, což bylo výhodné pro poddané, protože vlivem inflace se staly úroky celkem zanedbatellnými. Kromě úroku museli poddaní platit naturální dávky (obilí, vejce, drůbež), které vrchnosti sloužili k přímé obživě. Od placení úroků byli noví osadníci při založení vesnice na několik let osvobozeni (délka se určila podle terénu, nejdelší byla v horských lesích), podle těchto lhůt se řada vesnic jmenuje Lhota.

 

Velkostatek, vrchnostenský (Großgrundbesitz) (Latifundium)

Velké panství (dominium) v době novověku, v užším smyslu potom ekonomický komplex poplužních dvorů a dalších výrobních provozů na tomto dominiu. Velkostatek se liší od středověkých panství tím, že slouží k vlastnímu podnikání šlechty. Podle výrobních odvětví můžeme rozlišit zemědělské provozy (poplužní dvory, ovčíny, hospodářské lesy, rybniční soustavy) a “průmyslové” provozy (pivovary, mlýny, kovárny, krčmy, cihelny, vápenky, lomy, pily, sklárny, železářské hutě, textilní manufaktury aj.) Velkostatek je ekonomickým monopolem, vyrábí hlavně pro vnitřní trh v rámci dominia. Řadu produktů musí poddaní odebírat povinně (hlavně pivo, které si dříve mohl vařit leckdo). To vede k odbytové stagnaci a nízké kvalitě výrobků. Vrchnost je nucena snižovat náklady a k tomu využívá více a více nucené práce (robota).

 

Výhost (Weglosz)

Propuštění poddaného na svobodu, které mu udělila jeho vrchnost. Dokument zajišťující výhost se nazývá výhotsní nebo fedrovní list (Weglazsbriefe). Bez něho se poddaný nesměl stěhovat z panství. Za výhost se platilo výkupné (Abzugsgeld, Abfahrtsgeld) (lytrum). Většinou se propouštělo jen podmíněně, např. právě v případě stěhování, přiženění nebo přivdání na cizí panství, přitom byl sice poddaný propuštěn, ale v ten samý okamžik se stal poddaným majitele panství, kam se stěhoval. R. 1781 povolen volný pohyb poddaných (což umožnilo stěhování českého živlu do víceméně již poněmčených měst). Vzácně docházelo k tomu, že poddaný byl buď za zvláštní zásluhy, nebo za výkupné propuštěn vůbec z poddanství a stal se tak svobodným člověkem.

 

Výminkář (Vyměnkář) (Ausgedinger, Altenteiler, Auszügler)

vymínit si právo na odpočinek

Sedlákův rodič na odpočinku obývající tzv. výminek (Altenteil), což byl samostatný dům nebo část statku určený právě na “důchod” rodičům.

 

Vývod (Ahnentafel)

Kompletní genealogický graf ascendentní přímé linie rodu. Zaznamenávají se rodiče střena, jejich rodiče atd. Sňatek není podmínkou zařazení. Počet osob roste v každé další generaci geometrickou řadou.

 

Záduší (Kirchenfabrik, Fabrikgut) (bona fabricae)

(dary) za duši
majetkový fond farnosti, resp. přímo kostela, protože sloužil především na jeho údržbu a opravy a také na vydání během bohoslužeb (na svíčky). Fond financovaly nejdříve dary farníků, později se v záduší nakumuloval majetek (lesy, polnosti), jehož pronajímáním získával fond dostatečné výnosy. K záduší patřily i tzv. železné krávy, které kostel propachtovával dlouhodobě pastýřům a ti museli vrátit stejný počet dobytka, i když ten propachtovaný porazili. Proto se vžilo přirovnání “železný”, jako by takový dobytek nikdy neumíral. Záduší také vykupovalo pohledávky netrpělivých dědiců za třetinu ceny v hotovosti.

 

Zemské desky (Landtafel) (Registra regalia)

Významný středověký legislativní, soudní a majetkoprávní dokument. Do desk se zaznamenávaly zápisy zemských sněmů, tedy zákony usnesené nejvyšším stavovským zákonodárným orgánem. Dále tzv. půhony (pohnání před soud) a později i rozsudky Zemského soudu (nejvyššího justičního orgánu). Co se týče majetkoprávní evidence, regitrovaly se držba svobodné půdy (alodů) a dluhy. V Čechách založeny Přemyslem Otakarem II. Morava a slezská knížectví měla své vlastní zemské desky R. 1541 byly České zemské desky zničeny požárem (až na jediný svazek), následně byly sice rekonstruovány na základě dostupných listin a svědectví, nicméně i tak se spousta údajů nenávratně ztratila. Justiční a legislativní charakter ztratily desky r. 1783 po reformě Josefa II. Jako majetkoprávní dokument fungovaly ještě ve 20. století.

 

Živá matrika

Matrika podléhající ochraně osobních údajů po dobu zákonné lhůty, která činí u matrik narozených 100 let, u matrik oddaných a zemřelých 75 let. Taková matrika je dosud uložena na matričním úřadě a není veřejně přístupná, pouze příbuzným stanovených zákonem.