Genealogické diagramy aneb co je to vlastně rodokmen? Část I.

Vývod Ludvíka vévody Württemberského. Zdroj: Wikipedia

Struktura takového rodkomenu se skládá z jednotlivých osob a jejich vzájemných příbuzenských vazeb. Protože se dá pohodlně nakreslit na papír, libovolně velká se nám vždy vejde do 2D prostoru. Můžeme se v ní pohybovat nahoru nebo dolu a do stran. K orientaci nám stačí dvě osy: x a y. To je sice banální zjištění, ale genealogie pro to používá zvláštní pojmy, které je dobré si osvojit.

Vertikální osa y představuje čas, úplně dole je nula, tedy přítomnost a čím výš stoupáme, tím dál do minulosti postupujeme. Přímá linie (linea recta) je příbuzenské spojení mezi přímými předky a potomky, tedy ve vztahu rodič – dítě. Přímá linie nespojuje jen dva předky, táhne se jakoby donekonečna, jen s každým dalším předkem přidáme jedno „pra“. Podle směru rozlišujeme, jestli je to vzestupná ascendentní linie (linea superior), nebo sestupná descendentní linie (linea inferior). Ascendenti jsou předci, descendenti jsou potomci. Nic složitého to není. Podle nich sestavujeme rodokmeny buď do minulosti nebo do přítomnosti, ale o tom bude řeč dále.

Ručně malovanou šablonu přímé linie se stromem, kterou stačí pouze vyplnit naleznete v mém e-shopu.

Ascendentní a descendentní linie

Horizontální osa x zobrazuje mohutnost rodu. Slouží nám k určení vzájemných vztahů mezi různými potomky téhož předka. Pobočná linie (linea transversa) je každé nepřímé (nerodičovské) spojení mezi pokrevními příbuznými. Kříží přímou linii a vytváří vztahy sourozenců, strýců a tet se synovci a neteřemi nebo bratranců a sestřenic.

Název může trochu svádět k tomu zaměňovat pobočnou linii za vedlejší přímé linie. Např. děti mého strýce jsou vzhledem k linii mé a mých rodičů ve vedlejší linii. Tyto linie však nenazýváme pobočné. Pobočná linie naopak tyto vedlejší linie propojuje.

Lepší bude ukázat si to na obrázku, ale ještě předtím si graficky rolišíme pohlaví. Pro muže se používá čtvereček, pro ženy kolečko.

 

Pro lepší orientaci ve struktuře vztahů je dobré mít nějaký výchozí bod. Dejte mi pevný bod a já pohnu s celým vesmírem příbuzných. Tím pevným bodem můžete být třeba vy, nebo nějaký váš předek. Člen od kterého odvíjíme rodové vztahy se jmenuje střen (probant), je to pro nás důležitá osoba, jelikož u něj vždy začínáme rodopisné pátrání (o tom ještě dále). Teď už si můžeme snadno zobrazit pobočné linie v grafu.

Pobočná linie

Na obrázku je znázorněn také nepřímý vztah, který však není pobočnou linií. Shválně jestli poznáte o který vztah se jedná? Napovím, že lidová slovesnost mu věnuje značnou pozornost.

Nepokrevní příbuzenství je v západní kultuře kodifikováno už římským právem. Tak máme vedle pokrevního příbuzenství(cognatio) právní umělé příbuzenství (agnatio).

Nejjednoduší by bylo, kdyby umělé příbuzenství byla množina všech nepokrevních příbuzných. Buď je někdo pokrevně příbuzný, nebo je někdo uměle příbuzný. Bohužel tak to není, věc nám komplikuje právní tradice. I ta má však svoji logiku a tak se dá snadno pochopit.

Právní příbuzenství vzniklo pro potřeby dědického práva. Legitimita byla už ve starém Římě podmíněna manželstvím. Takže děti sezdaných rodičů jsou s nimi zároveň v biologickém i právním vztahu. Proto v některých případech umělé a pokrevní příbuzenství splývá!

Tam kde nesplývá, jedná se o příbuzné, kteří se dostali do příbuzenského spojení buď sňatkem nebo adopcí. V obou případech tedy právním spojením, na základě nějaké smlouvy.

Příbuzenství k pokrevním příbuzným manželky nebo manžela se nazývá švagrovství (affinitas), do něj patří už podle názvu švagři a švagrové, rodiče partnera, dále nevlastní rodiče a nevlastní děti atd. Platnost švagrovství je podmíněná trváním manželství, po jeho zániku tyto vztahy zanikají rovněž.

Chybí nám poslední důležitý pojem a tím je stupeň přízně (gradus). Jeho význam se liší podle toho, zda se pohybujeme vertikálně nebo horizontálně. Smysl je však stejný. V obou případech se tím měří vztahy mezi jednotlivými články přímé nebo pobočné linie.

U přímé linie se jeden stupeň rovná jedné generaci. Generace je určena jedním porodem vedoucím ke vzniku nového vztahu. Např. příbuzenství syna s matkou je prvního stupně, je mezi nimi rozdíl jedné generace, protože ke vzniku příbuzenství stačilo jen aby matka syna porodila. Příbuzenství vnučky k jejímu dědečkovi je druhého stupně, jsou mezi nimi dvě generace a byly třeba dva porody, aby vztah vzniknul. Kreslit si to není třeba.

U pobočné linie jak už víme nejde o přímý vztah předků a potomků. Stupně proto neoznačují generace, ale počítají se také podle počtu porodů. Tak např. vztah mezi sourozenci je druhého stupně, protože byly třeba dva porody, aby vztah vzniknul. Vztah neteře a tety je třetího stupně, musela se narodit dcera, její matka a matky sestra. Vztah mezi bratranci je čtvrtého stupně, bylo třeba čtyř porodů.

 

Turista, který umí číst v mapě a zná značky se nikdy neztratí, také my bychom se teď měli bez problémů orientovat v genealogických grafech. Na začátku jsme si řekli, že rodokmen se často zobrazoval jako strom. Není však strom jako strom. Rodokmenů je víc a my se s nimi důkladně seznámíme v druhé části.

POKRAČOVÁNÍ ZDE