Jak hledat v matrikách: tipy a triky I.

Každý kdo se jednou pustil do hledání svých předků, se nejdříve ponořil do matrik. Pokročilí rodopisci si dají práci se sháněním dalších pramenů, ale předků a příbuzných je tolik, že z matrik většinou už hlavu nevystrčíte nikdy. Matriky se od sebe liší podle místa a doby vzniku, takže než se úředně sjednotila jejich podoba, můžete se setkat s mnoha různými formami zápisů. Přesto existuje několik univerzálních tipů, které vám pomůžou v pátrání nebo alespoň urychlí práci. Pár z nich vám tu chci teď představit:

Nejste první kdo něco hledá

Matriky jsou úřední knihy a evidence obyvatel se nevedla zbůhdarma. Spousta údajů, které hledáte z čistě genealogické záliby, bylo potřeba kdysi najít kvůli zákonným předpisům. Proto si jejich autoři vypomáhali různými pomůckami, z nichž nejdůležitější je jmenný index. Když hledáte nějakou matriku, v první řadě si ověřte, zda k ní náhodou neexistuje také index. Štěstí budete mít, když narazíte na nový index, který někdo zpracoval ve 20. století. Ten může být psán i strojem, takže jeho výhodou je snadná čitelnost.

Krom indexů můžete ve starých matrikách, které nepoužívají tabulkový systém, narazit na podtrhávání příjmení a předsazení data či místa na levém okraji zápisu. Dneska nám to přijde jako slabá pomoc, ale rozdíl oproti souvislému škrabopisu přes celou stranu to je. Buďme rádi i za to málo. Někdy si pan farář do zápisu poznamenal další údaj, který hledal v jiné matrice. Např. je dopsáno narození rodičů v záznamu narození jejich dítěte. To jsou spíše rarity, o to více nás potom potěší. Podobných paratextů, vpisů, doložek atp. jsou matriky plné: často odkazují na materiály, které už neexistují nebo je uvedená citace zdroje (např. uložení ve farním archivu) dávno neplatná. Přesto stojí za to si jich všímat a pokud se týkají vašeho zápisu, pečlivě si je opsat zkusit jim porozumět. Mohou leccos napovědět a případně mohou odkázat na další agendu a prameny jako třeba snubní protokoly.

Dodatečné vpisy identifikující matky dětí (rodné příjmení, odkaz na matriční záznam), podtržení příjmení otce, Kostecko 18. st.

Nástrahy a nápovědy indexů

Index může být součástí knihy, nebo má knihu samostatnou. Když je index v téže knize, dejte si pozor na umístění. Většinou je celý na konci, ale někdy může být index rozdělen podle jednotlivých oddílů, ať už jsou dělené podle druhu matriční události (narození, sňatky, úmrtí) či místopisně podle obcí. Jmenný rejtřík je řazen abecedně, to se rozumí samo sebou, takže najdu co potřebuju raz dva. Ne tak docela, je třeba mít pochopení pro dobu, kdy neexistoval pravopis. Ještě na začátku 19. století je normální zaměňovat B/P, G/J, D/T, F/V, U/V, V/W atd. Některé indexy s tím přímo počítají a mají tak některá písmena sloučená do jednoho oddílu.

Poměrně vzácný úkaz: jmenný rejstřík podle křestních jmen, Hrubý Jeseník 18. st.

U oddavek bývají uváděni jen ženiši (někdy však i nevěsty), u narození se lze výjimečně setkat s rejstříkem podle jména otce. Nesmí chybět číslo strany, resp. folia. Matriky se někdy přečíslovaly, dobrá zpráva je, že původní paginace se nemazala, takže si stačí všímat všech číslování. U novějších indexů je psán i rok události a číslo domu, což nám hledání značně usnadní. Indexy jsou skvělá věc, jenže jim nemůžeme věřit všechno. Někdy se na nějaký záznam zapomnělo, někdy se vyskytne chyba. Pokud máte oprávněné mínění, že váš předek v knize být musí a přitom v indexu není, raději prolistujte celou matriku (stačí rozumné časové rozpětí).

Hledat jedno jméno v několika sloupcích stejně začínajících jmen může být pro někoho náročné. Máte několik možností jak si to usnadnit. Dívat se na zmíněné číslo domu, hledat podle křestního jména anebo si ve vašem příjmení najít nějaký charakteristický soubor znaků v nějaké pozici, tak aby to opticky trochu vyčnívalo. Laicky to lze počítat např. podle kliček nahoře a kliček dole, délky slova atd.

Nemusíte perfektně číst kurent, rozdíl mezi Čechem a Chlápkem je i tak dost patrný, Novojičínsko 19. st.