Jak vypadají matriční záznamy

V tomto článku chci názorně ukázat co najdete, když otevřete nějakou matriku. Stručně vysvětlím co všechno obsahuje matriční záznam a čemu je třeba věnovat pozornost. Historii matrik, jak najít tu správnou a jak mezi záznamy hledat, budu věnovat samostatný článek.

Matriky jsou veřejné úřední knihy pro evidenci občanů, najdete v nich všechny důležité životopisné údaje a proto jsou matriky základním pramenem genealogického výzkumu.

Matriky se váží vždy na nějaké místo – faru nebo obecní úřad a události se do nich vpisují postupně jak jde čas, takže záznamy jsou řazené chronologicky.

Dělí se na tři druhy knih a většinou obsahují tyto důležité údaje:

Matrika křtů a narození – Matrica baptisatorum – Geburts und Tauf Register (Taufbuch)
Místo a adresa narození, datum křtu a narození. Jména, místo narození a povolání rodičů.

Matrika oddaných – Matrica copulatorum – Trauungsbuch
Jména, povolání a místa narození oddávaného páru. V podrobnějších zápisech totéž o rodičích.

Matrika úmrtí – Matrica mortuorum – Sterbebuch
Jméno, datum a číslo domu, příčina smrti.

Náležitosti každého zápisu se s časem měnily, záleželo také na člověku, který musel záznam vyplňovat. Někdy jsou zápisy velmi stručné, někdy obsahují pozdější vpisy a poznámky, které mohou prozradit další informace. Také podoba samotných knih se měnila, nejstarší jsou psány v latině, ty novější obsahují předtištěné tabulky. V zásadě jsou však všechny stejné a není těžké se v nich zorientovat.

Nejlepší bude si to názorně ukázat na několika případech:

Matriční zápis narození Jana Ryšavého

 

Vidíme, že už na konci 18. století bylo běžné používat předtištěné úřední knihy, kde stačilo vyplnit jen správnou kolonku. Kniha i záznam jsou psány česky, akorát nás nesmí zmást starší forma pravopisu (tzv.bratrský pravopis)

Červeně jsou zakroužkovány nejdůležitější údaje. Z předchozích dokumentů většinou známe jméno, datum a místo – ty musíme zkontrolovat. Pokuď si potvrdíme, že záznam je o hledané osobě, pomůžou nám údaje o rodičích nasměrovat další pátrání.

 

Tento záznam z počátku 19. století je poměrně stručný. Nedozvíme se přesné bydliště nevěsty ani nic o matkách obou partnerů. Ženich i nevěsta jsou vdovci (Wittwer), o čemž svědčí také jejich pokročilý věk. Svědci se zde na rozdíl od předchozího zápisu dokázali podepsat, což je většinou spíše na škodu, protože rukopis prostých lidí je obecně hůře čitelný.

Praxe byla často taková, že ten kdo zapisoval do matriky, využil jednu celou stranu pouze pro ženicha a druhou (stejný tiskopis) pro nevěstu, takže text běžel volně přes hranice buněk.

 

Matriční zápis psaný přes dvě strany

 

Úmrtní záznamy bývají nejstručnější, od r. 1714 je povinná lékařská prohlídka zemřelého, tudíž se dozvíme i příčinu úmrtí (pokud se ji podařilo zjistit). Nejdůležitější je jméno, jméno otce a adresa, podle kterých můžeme správně identifikovat hledanou osobu. Věk se počítal na měsíce a dny obvykle jen u dětí mladších jednoho roku. Číslo 76 udává kolikátý smrtelný případ cholery to v dané farnosti byl.

Připadá Vám čtení záznamů jako brnkačka? Samotné zpracování jednoho záznamu opravdu nemusí být zase tak náročné, protože čím víc jich přečtete, tím lépe se vyznáte v dalších. Jak už jsem se zmiňoval, mustr i přes několik staletí zůstával víceméně stejný. Základní slovíčka z němčiny a latiny si také časem osvojíte a dokonce i škrabopisný kurent se dá naučit. Daleko horší je vůbec ten správný záznam najít, ale o tom až příště.