Kurent – postrach rodopisce?
kurz čtení starých písem: Díl 6.: České písmo
Minule jsem nabádal k tomu trénovat písmo na německých zápisech. Pro identifikaci jednotlivých znaků je odvozování z jazykového kontextu jen jedním z pomocných způsobů čtení. To však neznamená, že bychom neměli jazyku věnovat pozornost. Čtení českých zápisů nám půjde vždy lépe, ale abychom se vyhnuli nesprávnému hádání slov, je třeba vědět také něco o pravopisu. V této lekci si ukážeme vývoj českých zápisů novogotickou kurzívou. A vedle písma si tak probereme i historický pravopis.
Čeština používá novogotické písmo zhruba čtyři sta let. Pro naše účely lze toto dlouhé období typově rozdělit do třech hlavních etap.
1) České novogotické písmo (16-18. století)
V pozdní gotice se u nás etabluje česká verze bastardy a později polokurzívy. Z nich se po r. 1500 vyvinula i novogotická kurziva ovlivněná humanistickou kurzívou a charakteristická oblými tahy. Není to nutně jen písmo českých dokumentů, “České” označuje v názvu regionální variantu písma, nikoli jazyk písemností. Toto písmo se časem dosti diverzifikovalo s rostoucím počtem písařských kanceláří v mnoha sociálních oblastech. Protože nebylo nikdy sjednoceno, splyne nakonec s rozšířenějším, školní reformou unifikovaným německým novogotickým písmem – kurentem.
(18. st. hlavně převažuje ale latina a humanistické písmo)
Český pravopis v této době je dvojí, přežívá starší spřežkový a uplatňuje se novější bratrský. Často se setkáme s prolínaním obou norem.
Spřežkový pravopis používá k zachycení specifických hlásek, většinou národních specialit, tzv. spřežek – seskupení několika písmen. Dodnes užíváme spřežku “ch”, která se skládá ze dvou písmen. Přehled dalších spřežek a hláskového zápisu naleznete v tabulce.
| cz | c, č |
| g | j |
| rz | ř |
| s, ss | s, š |
| v | u |
| w | v |
| _y (na konci slabiky) | j, ie |
Bratrský pravopis vycházel z diakritické reformy Jana Husa. Zavádí skutečná diakritická znaménka v podobě háčků a čárek, některé spřežky zůstávájí. S nástupem protireformace se omezuje na písemnosti evangelické provenience a obecně rozšířená pravopisná “norma” zůstává u spřežek.
| ě, č, ď, ň, ř, ť, ž | zavedly se tak jak je známe dnes |
| ij, j | í |
| cy, sy, zy | ci, si, zi |
| au | ou |
| v_ (na začátku slova) | u_ |
| g/y, ss (uprostřed slov), w | j, š, v (zůstává) |
2) Čeština v kurentu (konec 18. století – 1. polovina 19. století)
Česká novogotická kurzívá zaniká nebo splývá s německou. Generace, která se naučila číst a psát po tereziánské školní reformě z r. 1774 se ve škole povinně učí kurent, takže jím píše. Na druhou stranu povinná docházka rozmnožila počet gramotných lidí natolik, že se množí osobní prvky rukopisu (takové evoluční mutace).
Pravopis této pokračuje v kombinování spřežkového a bratrského.
3) “Český kurent” (2. polovina 19. století).
Obrozenci začínají s obrodou nejdřív u jazyka a tak se mění zastaralý pravopis a kulturní česká elita začíná psát humanistickým písmem. Dobrovský příchází s tzv. analogickou opravou, která ruší ypsilony po c, s, z (krom vyjmenovaných slov). Ve čtyřicátých letech Šafaříkova tzv. skladná oprava ruší g místo j a j místo í. Gebauer upravuje délku samohlásek, zavádí se moderní interpunkce (podle syntaxe). Pravopis nabývá moderní podoby. Humanistické písmo se začíná prosazovat i v českých školách.
Přesto v matrikách a dalších pramenech psaných česky nacházíme i později zbytky kurentu. Tento kurent už obsáhl diakritický moderní pravopis, jediným pravopisným reziduem bývá psaní w místo v. Tvary písmen jsou znovu ovlivněné humanistickou (polo)kurzívou. Jako by nám tu znovuvznikala česká novogotická kurzíva, až na to, že už jde o degradační projev vymírání. Tento pozdní český kurent je většinou docela dobře čitelný.
Videolekce s příklady písem a pravopisu nak onkrétních příkladech z matrik:
Napsat komentář